enough is enough

S rozvojem internetu a sociálních sítí, začínáme vědět o životech přátel a známých téměř vše, je mnohem těžší zůstat chladným a nesrovnávat se s jinými a podobně. Já se svým životním stylem se vždy snažím být sám sebou a nežít životy druhých lidí - inspiruji se jimi, ale nežijí v tom co dělají oni a to jen díky tomu, že stále více začínám chápat jedno magické slovíčko...

Dost!

Enough neboli "dost", jak chcete - pro mě osobně jedno ze slov, kterým se snažím už dlouhou dobu lépe porozumět. Slovo, které se prolíná, do všeho co děláte, ať jde o práci, rodinu, lásku, peníze, trenink nebo cokoliv dalšího. Nejčastěji o tomto slově přemýšlím v souvislosti se svým tréninkem - přesněji, často si kladu otázku jestli to co dělám, má pro mě jako amatérského atleta využití a nebo se dostávám do oblasti specializace a měl bych zkusit něco nového. 

Nic není dokonalé

Nejsem ani gymnasta, ani dřepař, ani mistr strečingu ani fitness model. Důvodů, proč to tak je mnoho - zásadní důvod je, ze jsem, začal dost pozdě, pokud začneš své tělo trénovat ve 20 letech, gymnasta z tebe nebude, ale to neznamená že nemůžeš dělat určité věci, které gymnasté dělají. Neznamená to, že nemůžeš dřepovat nebo balancovat na rukou. Samozřejmě že můžeš. Ale hlavním důvodem, proč nechci dělat pouze jednu věc je to, že nic není dokonalé a všechno má své plus a minus. Buď umíš jednu věc na vysoké úrovni a zbytek na velmi nízké a nebo můžeš být ve všem průměrný a to je cesta, kterou jsem si udal, protože být ve všem průměrný pro mě znamená být skutečně silný.* Improvizace a schopnost kombinovat různé věci dohromady je pro mě nejvyšší forma sebevzdělávání.

Něco za něco

Trénink stojky mi ukázal, jak vysokou cenu zaplatím za specializací. Prakticky celý rok jsem strávil pouze na rukou. Minimum dřepu, minimum přítahu. Výsledek? Po roce jsem nedokázal dřepnout ani 70 kg a udělat přítah na hrazdě ani s 45 kg, chápu že spousta lidí namítne, že přece tohle je i tak skvěle a rozhodně to stačí. Do jisté míry mají pravdu, neřeším ani tak pokles váhy, pouze rychlost toho jak jak je snadné o věci přijít pokud je neprocvičujete.

Jak tedy dosáhnout optimálních výsledků v několika různých odvětvích zároveň?

Rovnoměrné rozložení pozornosti

Nyní se snažím všemu věnovat stejnou pozornost, při učení nových věcí vycházím z předpokladu, že pokud z toho co už umím vezmu 5% času, nezaznamenám žádný viditelný úpadek úrovně a současně budu mít dost času učit se nové věci. Některé disciplíny samozřejmě vyžadují větší časovou investici k nácviku, jako například jednoruční stojka, kterou jsem momentálně odsunul na vedlejši kolej, je to umění které vyžaduje opravdu hodně pozornosti - pozornosti, kterou momentálně nehodlám obětovat jedné věci.

Kolik je dost?

Otázka za milion...co se týče procvičování stojky tak 2 x 20 minut denně 7 x týdne, je rozhodně dostačující, nebude z Vás sice mistr balancování, ale na základní úroveň to stačí, současně budete mít dost času a energie pro další disciplíny. Stojka je velmi komplexní disciplina, která vyžaduje velkou míru trpělivosti. Nesmíte vynechat ani den. "Pokud vynecháš jeden den, tak se vracíš dva dny zpátky". 

Protahování je ale zcela opačný příklad, není možné určit, kolik času je potřeba k dosažení optimálních výsledků, je to velmi individuální disciplína při které je velmi důležité poslouchat tělo. S odstupem času si myslím, že méně je více. Při tréninku je tedy velmi důležité odlišit, co je považováno za dovednost a co jen za určitou formu silového výkonu. Tréninková frekvence bude u obou činností naprosto rozdílná.

Člověk je tvor, kterému byli dány neskutečně velké pohybové možnosti, nedokáže sice běžet tak rychle jako gepard, šplhat jako opice (někteří k tomu mají blízko), plavat jako delfín, ale dokáže všechny tyto věci a spoustu dalších, provádět na průměrné úrovni - a to ho dělá nejlepším. A jak dnešní lidé nakládají s tímto darem, který jim byl dán? Sledují na "ajfounu" kolik dnes již udělali kroku, aby se s tím následně mohli pochlubit svým známým ( kteří už nechodí vůbec) v průběhu týdne se k tomu připojí 20 minut na běžícím páse a 10 sérii na biceps - víc pro jistotu nic co kdybychom to náhodou přehnali...Posudte sami je tohle dost? Má smysl propagovat tuto lež? Hýbej se 3x týdne 45 minut a bude všechno v pohodě? Je toto opravdu dost? Svět dvou extrému...snaž se být mezi nimi...

Dotknout se prsty pouze země, je stejně k ničemu jako dotknout se bradou palce.

Protahování se začíná pomalu dostávat do módy, lidé si uvědomuji jak jsou zkrácení a připouští, že je občas potřeba dělat i něco co není zcela příjemné. Bohužel velmi často si stanoví velmi nerealistické cíle, které, nemají vůbec žádné využití v reálném životě - provaz, rozštěp, čelo na palec apod. Přitom pokud se zaměříte k zvládnutí například těchto disciplin na poloviční úroveň, poznáte na svém těle nádherné změny. Pokud se v předklonu dotknete prsty země, tak patříte do amerického průměru, průměru, který si bez pokrčení kolen nedokáže zavázat boty. A přitom stačí tak málo... naprosto dostačující rozsah je položit dlaně na zem, cokoliv méně je problém, cokoliv nad to je zbytečnost. Většinou se s tvrzením, že je něco zbytečnost setkáte od lidí, kteří by si sami přáli takový rozsah mít a tím že ho nemají a nejsou schopni ho dosáhnout, tak se ho snaží alespoň negovat. To není můj případ protože jsem takový rozsah skutečně vybudoval a můžu říct, že zbytečný je - pro běžnou populací zcela určitě.

Nicméně bez jeho dosáhnutí bych si neuvědomil spoustu věcí, takže nelituji času, který jsem do toho investoval.

Co říct závěrem ... pokud děláš to co skutečně baví a naplňuje, tak dříve nebo později začneš dané problematice více rozumět a budeš se zlepšovat. Přemýšlejte o věcech, které děláte, pokuste se s nimi obohatit ostatní a snažte se rozlišit co je důležité a co je pouze zbytečné uspokojování Vašeho ega.

https://www.instagram.com/michalsopor/

https://www.facebook.com/michalsoporcz

* Adam Raw Epizoda 2 - Rady začátečníkům I.

 https://www.youtube.com/watch?v=rJernF8GXIo