Stojka I. aneb vidět svět z jiné perspektivy

Přemýšlel jsi někdy, jaké je to vidět svět vzhůru nohama, že ne? A nechtěl by si to na okamžik zkusit?

V poslední době mám radost z jedné věci - že se lidé začínají hýbat stále víc a víc. Spektrum lidí, se kterými se mohu bavit o různých pohybových aktivitách se neustále rozrůstá a to je jenom dobře.

Já sám jsem rád, že jsem začal s jednou věcí, a to je balancování na rukou. Neberu to jako cvičení, neberu to jako tréning, beru to jako disciplínu - jako umění, umění ovládat své tělo v pozici, která se pro spoustu lidí může jevit jako naprosto nepřirozená, ale v mých očích se jedná o naprosto přirozenou pozici a přirozený pohyb - stejně jako dřep, chůze nebo cokoliv jiného. Jistě, máme přece nohy, tělo je nastaveno je používat na chůzi, stání apod - co se ale stane, když tuto pozici převrátíme, jaký dopad to bude mít na páteř, ramena, zápěstí nebo způsob myšlení? Lidé většinou žijí ve světě, který vidí před sebou, to je jejich jediná realita. Schválně se můžeš zamyslet kdy jsi se naposledy zaklonil, pořádně ohnul páteř nebo zvedl propnuté ruce nad hlavu a vykonával s nimi nějaký pohyb, tohle jsou všechno věci, které lidé už téměř nedělají - a když je udělají, tak se druhý den nemůžou ani pohnout.

Se stojkou jsem experimentoval už několik let, ovšem jsem ji nikdy vůbec nerozuměl a nesnažil jsem se pochopit základní principy, kombinace těchto nedostatků mi neumožňovala žádný postup, proto jsem ji na téměř dva roky úplně opustil a spokojil se ze závěrem "Michal prostě nemáš talent" - slovo talent si zapamatujte, zmíním o něm pár slov.

Psal se Říjen/2014 a já se dal do plnění Ido Portál hanging challenge - tedy výzvy, kterou publikoval Ido někdy o prázdninách toho roku, která měla celkem dost jednoduché pravidla, ale o to těžší provedeni. Viset na čemkoliv 7 minut v průběhu dne po dobu 30 dní bez vynechání jediného dne. Při jednom takovém visu na kruzích v Golds gymu, jsem si všiml krásné bílé stěny, která byla předemnou a vzpomněl jsem si na Idovu památnou větu "Let them dirty the walls motherfuckers". A v téhle větě, byl napsán celý plán. Takže v Říjnu roku 2014 začala moje cesta do svět balancování na rukou.

Ovšem tentokrát, jsem chtěl dosáhnout výsledků za každou cenu, nechtěl jsem stát ve stojce křivý jako banán, proto jsem se hodně začal zajímat o lidi, kteří o tomto tématu zaručené něco ví, Ido,Yuri, Yuval, sledoval jejich videa, četl jejich blogy ale hlavně a to bylo na tom nejdůležitější, každý den jsem získané informace převáděl do praxe. Po zhruba třech měsících, jsem začal chápat základní principy balancování, jakou funkci má loket, jakou rameno a co je potřeba dělat s prsty a zápěstím.

Pokud bych mel shrnout , co vše mi stojka vzala a mi dala - tak mě i hned napadne několik věcí. Když jsem poprvé začal s balancováním, nejtěžší pro mě bylo, naučit se vnímat tělo jinak, cítit na rukou stejné pocity jako na nohou, toto zabralo několik měsíců, avšak ukázalo se to jako naprosto klíčové, Dospěl jsem k závěru že mezi prsty na nohou a na rukou, mezi kotníkem a zápěstím, mezi kolenem a lokty a rameny a kyčli je z hlediska pohybu velmi málo rozdílů a to co lze aplikovat na chůzi či stání, lze aplikovat na stojku. Naučil jsem se věcí, o kterých jsem předtím nikdy neslyšel jako protažení svalu předloktí, ramen, posílení mezilopatkovych svalů apod. Naučil jsem se klidněji dýchat v situaci, kde se musím maximálně soustředit. Ale toto vše by bylo ničím, pokud by stojka nenaučila nic nového mou mysl. - uvědomil jsem si - že pokud něco chci, musím na tom pracovat několikrát denně, odstranit všechny věci, které mě limitují a odrazují setrvat na cestě kterou jsem si vybral. Překonávat všechny přezky a i když tisíckrát spadnu, tak přesto to budu zkoušet znovu a znovu.

Jaké úrovně jsem za rok a půl dosáhnul? Řekl bych že svým samostudiem jsem dosáhnul na tu maximální možnou, vzhledem k času a úsilí, které jsem do toho dal. Dokažu stát v decentně rovné stojce přes minutu a půl, dokážu udělat několik variant výtlaku do stojky přes propnute ruce apod, co se týče balancování tak se pořád stále považuji za začátečníka a v dohledné době se na tom určitě nic měnit nebude. Nicméně si myslím, že dokážu dobře nasměrovat lidí, kteří právě začínají - několik z nich jsem už dokázal naučit balancovat v rozmezí 20 sekund až minutu, v přibližné 3x kratším časovém úseku, než jsem se to naučil sám. Pro ukázku přikládám moje nejnovější video, na kterém demonstrují mé základy, tedy prvky, které udělám kdykoliv a kdekoliv.

Takže pokud máš otázku, nebo by jsi chtěl pomoci, neboj se napsat. Na závěr několik postřehů, které jsem zaznamenal jako časté chyby začátečníků.

Začátečníci - velmi často dělají jednu chybu a tou chybou je, že se neustále snaží přijít na něco perfektního, někteří si po čase uvědomí, že nikdy nic perfektního neexistuje, všem na své pro a proti. Ti ostatní si to buď uvědomí později a nebo nikdy a potom právě svůj styl prodávají jako nejlepší a jedinečný...jak hloupé a naivní.... Začátečníci také velmi často očekávají rychlý pokrok a jsou zklamáni, když se věci nedaří tak jak je plánovali - ale právě selhání a neustále zkoušení je to co dělá věci zajímavými, a Váš odolnějšími - ať se jedná o stojky nebo o cokoliv jiného. Právě ta cesta je na tom to krásné, poznávání nových věcí a směřování za svým cílem pokud se bavíme o stojkách tak radost z každé další sekundy je tím správným důvodem proč pokračovat. Na této úrovni bych rozhodně doporučil netříštit Vaše zájmy do mnoho různých směrů, neznažit se o spoustu věcí najednou, pro začátek bude stačit, když se budete učit pouze stát na rukou co nejdelší čas žádné další pohyby, prostě jen stání - neřešte jestli stojíte rovné, jestli máte propnuté špičky, prostě jenom stůjte, a vnímejte své tělo. A v neposlední řadě, přijmete s pokorou kritiku od lepších lidí, než jste vy sami - pokud jsou lepší, tak Vám určitě nebudou chtít uškodit, ale poradit.

Pokud se Vám můj článek líbil, prosím podpořte mě sdílením, bude to pro mě dostatečná motivace psát dále.

https://www.facebook.com/michalsoporCZ/

https://www.instagram.com/michalsopor/