Ta naše povaha česká

Vždy, když potkám nového člověka, dříve nebo později se mě zeptá - Hele Michale, odkud jsi? Podle věku toho, kdo se mě táže, vážím odpověď - mladším lidem odpovídám Česko a starším Československo - jsem přece poslední poslední generace dětí federace, tak proč ne? Většinou se setkám s údivem, protože jsem první Čech, kterého kdy potkali, zájem lidí o mou zem, je někdy až dech beroucí, chtějí vědět všechno, ptají se na věci o kterých jsem nikdy sám jako Čech nepřemýšlel a chtěli by zkusit věci, které jsem já nikdy nedokázal ocenit. Toto mě donutilo se zamyslet, proč mladí lidé včetně mě, kteří v Česku žijí, se snaží dostat se pryč. Pokud bych se zamyslel, jaký jsem byl já a jaké byly mé důvody, tak bych se shrnul jen do pár slov - nevědomost, hloupost, přehnaná sebedůvěra ve vlastní zkušenosti. Většina lidí na střední škole, začne přemýšlet co se svým životem dále podniknout, málokdo má to štěstí že v patnácti letech přesně ví jakou střední školu si vybrat a má o svém životě jasno. Většina si vybírá školu, podle toho jak chtějí rodiče, jak daleko je od jejich domova a vzdálenosti do oblíbené hospody. A právě od spousty těch s blížícím se konce školního roku, dostávám jak na Facebook ale více na Instagram zprávy typu "Hele Michale, chtěl bych se taky koupat v prosinci v oceánu, doma mě to štve a chci odsud odjet" Dlouho jsem přemýšlel, jak na takové zprávy reagovat nebo nereagovat. Nakonec jsem si řekl, že nejlepší je říct celou pravdu, i když je někdy horká a lidé ji nechtějí slyšet. To co budu popisovat, budou pouze mé osobní zkušenosti a poznatky, které se ve mě hromadí během mého života v LA, ale jelikož znám spoustu lidí, žijících po celých Spojených státech se stejným nebo podobným názorem, tak si troufám říct, že se moje myšlenky ubírají správným směrem.

Už jste se někdy zamysleli nad tím, že příčinou Vaší touhy opustit svět, který znáte jste vy sami? Zkusili jste někdy vypnout televizi, zahodit noviny a jen tak jít ven a vidět ty ostatní krásy, které Vám naše zem nabízí? Místo toho nadávání, jak je všechno na nic, že Prezident je opět nalitý apod. Zkusili jste být hrdí na sebe a svou práci? Pyšní na svou rodinu? Zkusili jste pomoci ostatním být lepšími? Tohle jsou hodnoty, které mají význam. Já sám jsem si je uvědomil pozdě, ale lépe pozdě než nikdy. Proto teď radím spoustě začínajících lidí se cvičením, točím videa apod. Pokud dokážeš změnit k lepšímu být jen jednoho člověka, tak to má smysl. Nebudu Vám lhát, jak je tady všechno super, prostě všechno má plusy a minusy.

Až uvidíš, jak funguje americké školství a zdravotní systém tak budeš asi hodně překvapen.

Jistě sedět v prosinci v restauraci na Malibu, ochutnávat sklenici vína a sledovat západ slunce je úžasný pocit, zvlášť když jste z hornického města a jste tak nějak předurčen na práci v průmyslu, a najednou sedíte na druhé straně Země a přemýšlíte jak se to vše seběhlo. Nicméně všechno má svůj cenu a i v tomto případě je zde několik háčků, a záleží na každém, jak si s nimi dokáže poradit.

Co se USA týče, tak je třeba si uvědomit, že nejde jenom tak odjet a hotovo - není to jako v rámci Evropské unie, kde můžete být vysmátí, jak dlouho kde chcete. V Spojených státech veškerý administrativní proces trvá neskutečně dlouho, stojí spoustu peněz a pokud nejste jiní než ostatní lidé okolo Vás, tak na to rovnou zapomeňte. Pokud děláte něco co nedělá nikdo okolo Vás, tak určitě šanci máte, takových lidí, je ale opravdu jenom par. Nejhorší je být průměr, každý před Vámi upřednostní američana. Ať chcete nebo nechcete, vždy budete pro Američany jiní. Budete prostě přivandrovalec. Svou práci, disciplínou, ledovou chladnosti a vůli vytrvat si můžete zasloužit místo mezi nimi, ale trvá to dlouho, člověk musí být schopen příjmat rány a pokaždé vstát, nikdy nezůstat dole.

Další, věc kterou si spousta lidí, kteří sní o životě v USA vůbec neuvědomují a nejde se na ni připravit je neskutečná samota, jsou zde lidé z celého světa, ale jenom málo ze světa, kteří znáte. Ne že by byl problém si najít známé a přátele, to vůbec. Ale najít lidi s českou mentalitou, cítit se více jako doma, to trvá opravdu dlouho. Někdo může namítnou, že lidé jsou lidé, že je jedno odkud jste. Nesouhlasím - dlouho jsem si to snažil myslet, ale bohužel není to pravda. Znám lidí z celého světa asiaty, černochy, bělochy, hispánce, chodil jsem s japonkou, ale prostě česká mentalita je něčím specifická a český humor nenahraditelný. Trvalo mi téměř tři roky si toto uvědomit, impusem mi byla cesta do New Yorku, kde jsem se potkal s mou skvělou kamarádkou z Karviné a po dvou letech jsem mohl mluvit čtyři dny pouze v češtině - toto mě dost změnilo, znovu jsem měl možnost poznat, jaky je čeština krásný jazyk, jak si toho máme spoustu co říci (#7) a jak moc se to liší od konverzace s američankou. Bylo to jako být znovu doma, Češi, které znám v LA už jsou poznamenání americkým stylem života a není to to samé. Vůbec to neznamená, že Češi jsou lepší nebo horší než ostatní lidé z celého světa, jenom jsme prostě jiní - každý národ je jiný, společně dokáži vycházet, ale v některých věcech prostě bude vždy rozdíl.

Zajímavá zkušenost bylo sledování Pelíšku s anglickými titulky s američankou - i když rozumí slovům tak přesto nechápe jejich význam, nerozumí tomu proč má Kodet na baretu vyznamenání za chrabrost, proč nemůžete navštívit přátelé v Rakousku a co pro českou svobodu znamenali letci v Anglii. Toto vše je část naší historie, část naší kultury, která tvoří nás samotné - proto nikdy nemůže úplně rozumět ani Vám.

Život v zahraničí, bez fyzického kontaktu k lidem, které máš rád má nicméně i dost výhod. Po čase zjistíš, že máma, která ti říkala aby jsi se ve škole lépe učil to s tebou myslela dobře vzhledem k svým znalostem a přesvědčení, že bracha, který tě nechtěl pustit na počítač zase nebyl až tak špatný a babička, která chtěl aby jsi zašel dědovi zapálit svíčku na hrob zase po tobě nechtěla tak moc.

Pokud se chceš naučit samostatnosti, disciplíně naučit se řešit sám životní situace tak rozhodně doporučuji vyletět do světa - naučit se jazyk, poznat nové lidi a kulturu, prostě vidět svět v jiné barvě. Ale nikdy nezapomeň odkud jsi, kde jsi se naučil číst a psát - kdo tě učil chodit a psal s tebou první domácí úkol. Nespokojenost je jedna věc a člověk by pořád měl mít snahu být lepší, zlepšovat se posouvat se dopředu, ale je taky třeba vážit, věcí které už má - většinou si to uvědomí, až když o ně přijde. #7

Až v Los Angeles jsem si uvědomil, co pro mě znamená rodina, vlast a přátele.

Michal Šopor
https://www.facebook.com/michalsoporCZ
https://www.instagram.com/michalsopor/